Založeno 9. 7. 2011 Terka a Iva
Voda Svratka – Vírská přehrada 15. - 17. 7. 2011
2. JÍZDA
V pátek mně volal Tulák a přemluvil mě, abych přijela o den dřív a přespala u Terky. Tak mě Terka ukázala koně a krávy Sáru a Gandžu a dokonce i Sářinýho mimi býčka. Pak mě i učila dojit. Kupodivu na to, že jsem to dělala poprvé, mě to docela rychle šlo.Druhý den jsme vstávaly v 8 ráno, protože měl v 9 přijet Tuláka a odtáhnout nás na vodu. Než jsme se stihli a probudit, najíst a nachystat, už stepoval v kuchyni. Pak jsme nasedli do auta, stavili se pro Ladě a hurá do Víru! Jeli jsme až k přehradě na slalomový úsek, kde jsme se učili sjíždět o dost divočejší vodu, než je Morava. Vypadalo to hrozivě, ale nic jiného, než navlíct neoprén a vlézt do lodí nám nezbývalo. Asi v polovině úseku, kterej byl dlouhej tak 200 metrů, byl jeden nejtěžší sjezd. Levá strana byla lehčí a pravá těžší. Poprvé jsme to sjeli zleva. Pak jsme loď vytáhli zase navrch a Tulák nám řekl, že to máme tentokrát sjet zprava. Docela se nám to povedlo, i napodruhé. I když, trošku jsme nabraly ten smrček! =)
Když jsme jely asi po 4., se zadáčkem Terkou jsme si řekly, že to teď schválně sjedem zleva, kde je to lehčí. Při nájezdu do proudu, nám to nějakou záhadou zahlo až moc doleva a tam bylo hafo šutrů. Volala jsem: „Pozor šutry!!!“ a v tom jsem dostala docela dost velkou pecku do kolena. Právě o jeden z těch velkých šutrů. Nakonec jsme se nějak přetočily a sjely to pozpátku.
Taky jsme si nacvičovali zavěšování. Jára s Janou jeli jako první a my za nimi. Jim se pořád nedařilo zavěsit se tam, kam chtěli a nám se to skoro pokaždé podařilo! =)
Až jsme si pořádně zablbli, vytahali jsme lodě a připravili se na sjezd z Víru do Ujičova, což je asi 16 Km. Sranda byla, že jsem zrovna měla na pravé noze puchýř a na levé jsem si nabourala to koleno, takže jsem ani nevěděla, na kterou nohu mám dřív kulhat! =)
Nasedli jsme do lodí a jede se. Asi v polovině cesty jsme potkali most a přes něj visel velikej koberec. Volala jsem: „Já si na něho šáhnu!“ tak jsem se natáhla, brnkla rukou do koberce a v tom jsem nechtěně dostala od Terky pádlem do xichtu. V momentě jsem měla temno, ani ty hvězdičky se mně neukázaly! =D Chtěla do koberce bouchnout pádlem, ale asi si neuvědomila, že ten koberec uhne a já tam mám hlavu. Kdybych se na ten koberec nepodívala, tak mě bouchne do helmy. Tak jsme pak Tulákovi řekli, že má špatný helmy, protože já bych potřebovala tu hokejistickou, co mají brankáři s tou klecí na xicht.
Namísto pádlování jsem si následně chladila napuchlou hubu mokrou houbou. Zanedlouho na to jsme s Terkou najely do vrby. Ty první větve jsme zvládly, ale pak se ukázala jedna tlustá, před kterou jsem se nestihla sklonit. Chytit taky nešla, a tak jsem ji odtlačila pádlem, jenže to moc dlouho nevydrželo a ona se odpružila a vrátila zpátky. A já v záchvatu toho, abych nedostala pecku ještě z druhé strany, naklonila jsem se na levou stranu, přičemž jsme se nějakou záhadou převrátily do vody! Byl to vteřinový šok a zároveň třešnička na dortu v naší pirátské plavbě. Vlezly jsme otřeseny zpět do lodi a pak jsme všichni na chvíli zakotvili na pevnině. Jana od Kryštofa mně prohlídla hrču na tváři, a pak jsme zase jeli dál. Ke konci se už nic zvláštního nedělo. Až na to, že nám dvěma byla zima a mě bolelo koleno a hlava.
Když jsme přijeli do Ujičova, kam pro nás měla přijet Jana s malým Kryštůfkem, dozvěděli jsme se, že jí to auto nechce nastartovat. Kryštof teda šel ty 2 kiláky zpět pěšky. Asi po hodině, kdy jsme se váleli na silnici, sušili věci a opalovali své sádrové nohy, přijel Kryštof s Tulákovým autem. Naházeli jsme tam lodě a sebe a jeli se na to auto podívat. Nepomohlo nic, a tak je Tulák odtáhnul dom a my s Terkou jsme jeli do Sudice s Járem a Janou.
I přes to všechno to bylo super! Další zážitek, tohle všechno k tomu patří a aspoň máme co napsat do deníku! =)
Napsala Ivunec, úpravy Terka
Účastnici:
Terka, Iva, Tulák, Rita, Jára, Jana, Laďa, Kryštof (zadák), Jana (doprovodné auto), Ondrášek (háček), Kryštůfek
já s býčkem
Vírská přehrada
výška původní hladiny
