úterý 3. července 2012

Voda Sázava 18. - 22.6.2012

1. Den pondělí 18. 6. 2012
   Ráno jsem vstávala v 5. Bylo to celkem obtížné, jelikož jsem šla spát o půlnoci. Nakonec jsem úspěšně odnesla bágl, co vážil asi 10 kilo. =) Verča se o mě bála, a tak jsem jí musela psát reporty. 6kou jsem jela do Bk a pak rychlíkem přes Letovice, kde nastupoval zbytek lidí, rovnou do Prahy. Za 2,5 hodiny jízdy jsme vystoupili v Praze na hl. n a chtěli jsme si dat věci do úschovny. Když jsme ale zjistili, že za malý zavazadlo chcou 60 Kč a ve skupině 40 Kč. Tak nastaly 3 možnosti: buď zaplatit peníze, uschovat bágly a bloncat 2 hodiny po Praze, nebo nechat si bágly a jít na malou procházku na Václavák, o tom ale nikdo nechtěl ani slyšet, takže zvítězila 3. možnost – sbalit se a jet rovnou na plac.
   Asi za hodinu jsme sedli do vlaku a paní průvodčí nám nadala, že si nemáme sedat do prostoru pro kola a kočárky, a tak jsme se přesunuli, posedali a bágly jsme naházeli do uličky, takže nemohl nikdo procházet. Po několika usnutí a probuzení jsme v neúprosném vedru za hodinu a půl dojeli do Týnce nad Sázavou. Z vlaku jsme ušli ještě asi půl kiláku na plac, kde jsme si měli postavit stany. Samý slunko a žádnej stín, no super!
   Bylo vedro, chtěly jsme s Verčou vyzkoušet vodu a já jsem tam vlezla v sukni s botama do vody. Po ponoření nohy do vody se mně zabořila po koleno do bahna, a když mě z něho Verča tahala, tak mně tam zůstala bota. Tu jsem sice vytáhla, ale obsahem bahna zvětšila svůj objem 3x.
   Odpoledne se ve stanu nedalo byt ani vteřinu, tak jsme ho strávili v řece u splavu mácháním noh ve vodě, kam mnozí později vlezli i celí (včetně mě a Verči). Do obchodu chodíme asi 300 metrů za roh (LÍDL) a v okolí jsou i 3 hospody, takže někteří tam už určitě byli a ti, co tam nebyli, zajdou tam večer na fotbal.
   Byla bouřka, přihnala se jako nic. Začalo foukat tak, že skoro lítaly stany. Většina z nás zapadla do stanu. Ti, co nezalezli při dešti, zahnaly kroupy jak hrachy až pecky od švestek. Zůstali tam jenom ti, co si potřebovali nutně „tajně zakouřit“ (s deštníkem), protože se to normálně v táboře nesmí.
   Po bouřce vykouklo sluníčko a byla duha, tak všichni vyběhli a běhali v kroupách. Večer bude oheň a fotbal, tak myslím, že zůstanu u ohně a ve stanu.
   Už jsem vytahovala jedné holce klíště a druhé jsem půjčovala prskátko do krku. =) Je ze mě vrchní zdravotník. Zítra se budeme učit na kánoích a bude guláš.
   Šly jsme spát asi jediný v 11. Ostatní seděli okolo ohně nebo v hospodě. Učitelé byli v hospodě, Zoubek asi v 10 přišel a neudržel se na nohách. Říkal, že fotbal je zatím 0:0. Proto děcka v táboře a kolem ohně kouřili a vytáhli určitě nějakej ten chlast. Já jsem vytuhla brzo, ale Verča říkala, že ji zbudilo, jak na ně Novotnej řve, tak nevím.






2. Den úterý 19. 6. 2012
   V noci bylo chladno, ale ráno už ne. Vzbudily jsme se kupodivu o půl 7. Náš nejdřívější nákup proběhl dneska v 8 hodin. Koupily jsme si s Verčou koblížky. MŇAM!
   V 9 hodin začal výcvik a zkoušení v lodích. Šly jsme ve 2. skupině. Nastoupily jsme celkem v pohodě, akorát na mělčině, takže jsme se musely roztlačit pádlama. Vybrala jsem si háčka a na Verču zbyl zadák. Napřed z toho nebyla moc nadšená, to se ale v zápětí změnilo, když se dozvěděla, že háček je levná pracovní síla a musí zadáka na slovo poslouchat. Učili jsme se v táboře na klidné vodě. Zkoušeli jsme si to dopředu, dozadu, doprava, doleva a dobrý. Potkali jsme kačenky, zdechlýho plovoucího králíka a dětičky v dáli na cestě, co hulákaly „ahoj!“.
   Zrovna nám to začalo jít a najednou Verča volá: „Ty vole, co děláš?!“ Kouknu dozadu a Verča pěkně nahozená! =D Při naší spanilé jízdě se nám dost rozpršelo.
   Je 11:06 a už asi půl hodiny prší. Máme před stanem kaluž a na předsíňce ještě větší, ale máme se dobře.
   Už jsme byly s Verčou 2x na vodě, tentokrát jsme se přidaly k těm, co jeli poprvé, protože jim zbyla jedna loď a mohly jsme si dělat, co jsme chtěly.
   Další jízda bude delší - až dozadu za most. My se k tomu nemůžeme dostat, protože je tam plno lidí, co chcou jít první. Tak jsme si šly s Verčou zaplavat a pak jsme se smažily na kameňu.
   Je 15:30 a hurá, sláva, jdem na vodu! Vyfásly jsme zrovna bohužel Novotnýho. Ale možná bohudík, aspoň byla sranda (teda nevím, jak pro něho, ale pro nás jo). Neujeli jsme ani 100 metrů a strhla se vodní bitka. Jelikož jsme tam byly jenom 2 holky a 8 chlapů, tak se na nás domluvili a dostaly jsme pořádnou spršku. My jsme to ale nenechaly jen tak a taky jsme je pěkně zlily, hlavně Novotnýho. Toho jsme si ale pěkně podaly i slovně. Pak jsme jim všem pěkně ujely. Jeli jsme na otočku do údajné jeskyně (tunelu) a Novotnej vykládal, že tam žije aligátor a každej rok tam obětují nejslabší článek (myšleno na nás dvě). Na to jsem mu odpověděla: „Tak to se máte na co těšit, pane učiteli.“ Taky proto prej nesedí na sedátku, ale tak vysoko (na lodi). „Beztak proto, abyste líp spadl,“ řekla jsem, „Protože se na to sedátko nevejdete?“ řekla Verča. =D
   Je 18:15 a před chvílí jsem ošetřovala té holce, co jsem jí tahala to klíště, odřenou nohu. A teď došel další. Stává se ze mě zdravotnice. To by mě zajímalo, co by dělali, kdyby mě neměli. Za čtvrt hoďky bude guláš.
   Byl dobrej, ale mohlo ho být víc. =) Byla jsem si zafotit u vody a pozdravit kačenky. Večer jsme rozdělali oheň, zpívalo se a hrálo na kytaru.





3. Den středa 20. 6. 2012
   Ráno jsme vstávaly v 7 a šly do Lídlu koupit něco k jídlu.
   Je 8:30, pakujeme se a pojedem vlakem do Čerčan a odtud asi 16 Km zpět do kempu. Vzala jsem sice foťák a svačinu, ale ani jedno jsem z důvodu uschování do barelu nevyužila.
   Je 15:15, právě jsme celí hladoví přijeli a chystáme se vyjíst zásoby. Z Čerčan jsme vyjeli až o hodinu pozdějc, protože byla ráno dlouhá bouřka, tak jsme se schovávali pod střechou jedné hospody (zvenku samozřejmě), ale někteří byli i uvnitř.
   Plavba byla náročná, pač to byl pěknej volej. Neujely jsme ani 100 metrů a byl jez (bez šlajsny, ale to nikdo navrchu nevěděl, jenom Novotnej). Někteří ho sjeli bez újmy, ale než se dostali všichni na řadu, vody ubylo o 10 čísel. Těsně před tím, než jsme měly jít na řadu, řekl Novotnej, že to zbytek přenese, ale potom si to rozmyslel a řekl, že my 2 to máme ještě sjet. Rozjely jsme se a skoro jsme to trefily, tak nás nasměroval. Šlo to dobře do té doby, než se objevila díra, do které jsme se zabodly. Já jsem sjela do špice a převrátily jsme se na bok. Když nás vytáhli, zjistila jsem, že Verča sjela pod tu tyčku, vypadla z lodi a narazila si obě lýtka o šutry. Zbytek jsme ujely už bez újmy. Ale další úrazy taky byly.
   Je 17:22 a už je zase hic, konečně jsme se najedli a teď se pečem. Jelikož byla ráno bouřka, tak se nikdo nenamazal, a teď jsme všichni spálení. Já mám spálený ruky a xicht jak rajče, Verča má spálený nohy, ale jinak se máme dobře.
   Verča usnula v sauně, totiž ve stanu, co je v něm asi 50°C. Já tam nemůžu vydržet kvůli ohořelým rukám, co v teple a na slunku pálí (takže furt). Sedla jsem si před stan a snažila se je flaškou se studenou vodou chladit. Občas jsem koukla směrem doleva ke klukům a jejich kroužku. Už několikrát nás k nim zvali. Tak jsem se nakonec odhodlala a vykročila k nim. Zeptala jsem se: „Máte tady chladnějc než my?“ a Patrik na to: „Určitě, pojď si sednout.“ Sedla jsem si za nimi do kroužku a vyfasovala víno Sangria. Tak jsem si kromě pití měla i čím chladit ruky. Nevím, jak to udělali, ale opravdu mě tam ty ruky tolik nepálily. =) Byla tam sranda, ptali se na Verču, kdy přijde, tak jsem jim říkala, že usnula ve stanu.
   Je 20:45 a kluci mě přemluvili, abych s nimi šla do hospody. Jenže já už 2 hodiny čekám na polívku, tak mám prozvonit, až půjdu a oni mně půjdou naproti.
   Šla jsem s ešusem na polívku a zjistila jsem, že ji už asi 2 hodiny hlídá Novotnej. Ostatní jsou totiž v hospodě. Neodolala jsem a musela jsem si rejpnout: „Bude ta polívka vůbec k jídlu, když ju hlídáte vy?“ Zrovna měl v rukách kytaru a dělal, že hraje (neumí to, zase se předváděl před holkou), tak tu kytaru popadl, ale než stačil jakkoli zaútočit, smetla jsem ho slovy: „Není to vaše kytara, pane učiteli.“ =)
   Novotnej furt dělal planý poplachy, že už ta polívka je. Tak už mu pak nikdo nevěřil a polovina umírajících hladem, čekajících na polívku se sbalila a šla si uvařit nebo najíst někam jinam.
   21:30 Po 3 hodinách čekání a po půl hodině bombardování Novotnýho nám konečně dali polívku. Brambory do ní dali půl hodiny před tím, takže moc uvařený nejsou.
   22:00 Prozvonila jsem Dejva a jdu do hospody. Za chvíli mně přišli naproti dokonce 3 (Dejv, Peťa a Kuba). Tak jsme šli do hospody - do té vedle fastfoodu. Hráli jsme stolní fotbal, hrála jsem 2x s Lukášem a pokaždé jsme prohráli. Pak jsem se učila vystřelovat a chytat tácky pod krygle. Zkoušela jsem to s prvním a zezačátku to nešlo, ale nakonec jsem to s tím jedním zvládla. Přidávala jsem po jednom pokaždé, když jsem to dala 3x po sobě. Až jsem byla na 12, tak mně Peťa přidal na 24, dala jsem to. Pak se k nám přidal Lukáš, což je prej neuvěřitelně soutěživej člověk (to ale já taky). Pořád jsme se přehrávali, až jsme se dostali na 30. Peťa a Kuba nám na druhé straně stolu dělali stěnu, aby to až tak moc nelítalo na zem, chodili po hospodě a brali další tácky, aby bylo co přidávat a nevěřili tomu, jaké úsilí dokážeme vynaložit, abychom dali víc než ten druhý. Hráli jsme to asi 2 hodiny. Já jsem skončila na 41 a Lukáš na 46. Byli jsme tam už asi 3 hodiny po zavíračce, a tak jsme dostali pití na účet podniku.
   2:00 Tak jsme se s Petěm a Kubem vypařili a půjdem spát.

4. Den čtvrtek 21. 6. 2012
   Vstávaly jsme kolem 8 hodin. V noci byla bouřka, ale my jsme ji přečkali v hospodě. Takže ráno všichni sušili na plotě věci. My jsme měly sucho, až na trochu mokra u dveří a Verčinu mokrou ponožku, na kterou jsem šáhla v noci. =)
   9:30 Dneska jdeme po 2. na vodu. Jedem z kempu asi 17 Km do Píkovic a zpět vlakem.
   16:00 Tento úsek byl mnohem lepší než ten včerejší. Jezy, šlajsny, peřeje, super, fofr! Zdržovali jsme se jenom u jezů, které jsme sjížděli po jednom. Asi v půlce cesty jsme se zastavili v restauraci. My s Verčou jsme tam ale nešly, já jsem si vytáhla rohlík, vyvalily jsme se do lodi a pozorovaly jsme kačenky a ondatru. Akorát jsem litovala, že jsem nevzala foťák, protože tam byla nádherná příroda a chatky na skalách. 
   My jsme se nevykoupaly, ale hodně lidí nezvládlo jezy a šutry, na kterých vždycky někdo uvízl, ale my jsme se jim pokaždé o fous vyhnuly. Dejv s Peťem nás chtěli dohnat a vykoupat, ale nakonec se vyklopili sami. Koupali se za tu jízdu 3x. =)
   Ke konci trasy jsme s klukama spojili naše 4 lodě a udělali vor. Nalevo pádloval Patrik s Ondrou, ale pravý motory Kuba a Lukáš nějak vynechávali, tak jsme se málem točili na místě. Pravý motory jsme teda museli vyměnit za Dejva a Petě. Dojeli jsme tak až ke břehu na konec trasy. A pak jsme závodili, kdo 1. vytáhne loď na břeh. Po cestě zpátky ve vlaku všichni spali.
   Odpoledne Jsem šla za Lukášem, protože mně slíbil, že mně půjčí nabíječku na mobil. Kluci hned řekli, že mám pak přijít za nimi a ptali se na Verču. Tak jsem jim řekla, ať ji jdou přemluvit. Šla jsem první, ve stanu popadla mobil a pošeptala: „Pozor delegace!“ a prchla jsem si na recepci (u záchodů) nabít mobil. Když jsem se pak vrátila zpátky, Verča už tam s něma seděla. ÚSPĚCH! Chvíli seděla, a pak chtěla hrát frisbee, tak hráli s Petěm, toho to za chvíli ale přestalo bavit, tak se tiše vypařil a zavolali Ludě, ať si jde taky zaházet. Šli okolo Zoubek s Novotným a Verča zrovna hodila disk. Zoubek ho viděl, ale jak měl ještě zpomalený reakce ze včerejší noci, dostal diskem rovnou mezi oči. Nevím, jestli ho to probralo, zato v kroužku se ozval výbuch smíchu a Verča se složila k zemi. Zoubek málem taky, ale né smíchy. Novotnej to okomentoval: „To mělo být na mě, že jo? Ale netrefila ses.“ Jistěže to mělo být na něho, ale 1 metr scházel! Potom se šli kluci najíst do výdejny a já jsem si dala chleba s bůčkem za 10 Kč.
  Kluci mají vedle stanu JADERNOU SKLÁDKU. Všechno prý začalo jednou nevinnou PET flaškou. A když tam byla jedna, mohla vedle ní ležet i druhá. Ten večer už to byla celkem velká hromada a obsahovala hodně druhů odpadu. Například: nedojedenou pizzu, salám, PET flašky, 3 páry mokrých bot, flašky od Sangrie a další.
   Kluci došli a já jsem šla za něma. Otevřeli 6. a poslední Sangriu vytaženou z chlaďáku (místní říční bahno). Udělali jsme kolečko, pustili hudbu a kecali.
   Za našimi zády u ohně se sešli lidi a nelíbilo se jim, že tam máme puštěný písničky do bedýnek a hlasitě se smějem. Volali na nás: „Zpíváte pěkně, ale dlouho!“ my jsme sice nezpívali, ale ignorovali jsme je. Když už to volali po 3, tak jsme to schválně ještě zesílili, pustili Kačera Donalda a Diskopříběh a začali zpívat. Zabralo to, dali pokoj a hráli si tam futr ty svoje Stánky.
   Je asi půlnoc a Patrik s klukama chcou jít spát. Uklidili jsme rozdrcenej polystyren, na kterým jsme seděli a ze kterýho Patrik vyráběl sněhuláčky (toho druhýho pak Peťa snědl =D). Dopili jsme Sangriu a ještě zbývala vodka s džusem, co namíchal (prej největší alkoholik) Ondra na oslavu 18tin jedné holky, co tam s námi taky byla.
   Douklízeli jsme a našli na zemi JOJO želé kokina, co tam ještě zbyly (jinak moje chipsy a křupky, co jsem poskytla na rozprach, taky zmizely) a byly obalený mravencama. Hned to letělo na skládku a máme první obyvatele. Dopíjeli jsme ten džus s vodkou (nato, že tam bylo ¾ vodky, tam kupodivu nebyla ani cítit) a mě to nechali dopit (no co? Když jsem dopíjela i Sangrie…). =) Dopila jsem a šup s tím na jadernou skládku. „Dobře ty,“ ozvalo se. Pak Patrik dělal prohlídku skládkou a ukazoval, co tam všechno mají, byla to už dost velká hromada. „To, co vidíš před stanem, je i ve stanu, akorát to není z odpadků,“ objasňoval Peťa. „No jo, ale co když si nepoznáme ponožky?“ ozvalo se. =)
   Kluci šli spát, ale my s Petěm jsme byli ještě vzhůru. Když se ochladilo, šli jsme se oblíct, za chvíli došel a říkal: „V té skládce se něco hejbe, nekoukal jsem se tam, ale jdu rovnou za tebou.“  Že by už ta skládka žila vlastním životem a za chvíli sama odpochoduje, jak si Peťa přeje? Nebo už má haluze? Došli jsme tam, posvítili na skládku a ono JEŽEK! Druhý obyvatel této jaderné skládky. „Chudák, asi má pěknou narkózu z těch bot,“ konstatovala jsem a letěla jsem pro foťák, kterej jsem při oblíkání nechala ve stanu. Než jsem se vrátila zpět, Peťa mně šel naproti. Kouknem na skládku a ježek fuč! „Kde je? Asi poznal, že ho chcu vyfotit, a tak zdrhnul. Nebo už tam byly nějaký mutagenní bakterie a on se 3x zvětšil a přeskočil ten plot,“ spekulovali jsme.
   Spát se nám nechce, ale půjdem, ráno vstáváme v 7 a kluci o půl 7, aby stihli uklidit ten tank (desetikilovej stan plnej něčeho s něčím a jadernou skládku).




5. Den pátek 22. 6. 2012
   Vstávaly jsme v 7, a když jsme vylezly, kluci už měli stan shozenej, tudíž i vyklizenej. A skládka už taky nebyla, jenom 2 plný modrý pytle. Sbalily jsme bágly, stan a v 8:15 jsme všichni vyrazili na vlak. Ve vlaku do Prahy jsme zase naházeli bágly do uličky a usnuli. Kluci si po cestě fotili místa, kde se koupali. =)
   Po hodině a půl únavné jízdy jsme na nádru v Praze složili na zem náklady a sedli a lehli si k tomu. Vznikla z toho taková „hromada mrtvol“. V Praze jsme měli 2 hodiny čas na vlak. Někteří šli ven, kluci taky, někteří usnuli na hromadě a my s Verčou jsme si rozdělaly jídlo.
   Je 11:15, už se schází lidi, šla jsem vyfotit tu hromadu a zakotvila u kluků. Dejv: „Mně je tak hrozně špatně, dejte mně něco k pití!“ Patrik vytáhl Zetko, udělali jsme kroužek a Dejv to do sebe kopl a prej lepší.
   Je 11:50 a nastupujem do vlaku na Letovice, máme vyhrazenej 1. a 2. vagón, tudíž je to bezva. Kluci si zabrali kupé asi o 3 blíž než my a stáli v chodbě, tak jsem šla za něma. Verča zůstala vevnitř. Skoro všichni spali, chtěla jsem vyfotit spící kluky, ale Patrik nespal a Lukáš mě vždycky odhalil a pak si zakryl hlavu závěsem, tak jsem měla smůlu.
   Probírali jsme toho fakt hafo, smáli jsme se, řešili skládku, co se stalo s tím ježkem, mravence a další potencionální obyvatele obydlené jaderné skládky. Můj plán, že se ve vlaku za těch 2,5 hodin jízdy najím, se nakonec neuskutečnil, protože jsme najednou byli v Letovicích. Takže jsme celých 2,5 hodiny stáli v chodbičce a kecali. Občas si tam stoupli i další lidi, otevřeli okna a pak odešli, tak jsme jednou za čas prošli chodbu a pozavírali okna, aby tam bylo aspoň něco slyšet.
   Je 14:30, vystoupily jsme s Verčou v Letovicích a vystoupili i Peťa, Kuba a Lukáš. Fotila jsem je na zábradlí a Lukáš mě vždycky odhalil. Má na to nos. =)
   Je 14:45, přijel nám bus na Boskovice. Zamávala jsem klukům, kteří nasedali do auta, co jim přijelo a pila pali. V Boskovicích mně bus jel za 20 minut. V Šošůvce mně mamka vzala bágl a šly jsme dom. Doma jsem si potom sedla a 3 hodiny bez přestání mluvila, jak je to mým zvykem. Plná dojmů, zážitků, nadšení a hlavně toho, že jsem poznala další úžasný lidi, se kterýma se dá perfektně kecat, a kteří mně rozumí. A takových moc není…